Autoři jsou povinni dodržet níže uvedené formální požadavky časopisu Aither:

Bibliografie:

Kniha:

Couprie, D. L. (2011). Heaven and Earth in Ancient Greek Cosmology. From Thales to Heraclides Ponticus. New York: Springer New York.

Článek ve sborníku:

Kessler, E. (1988). „The Intellective Soul“. In: C. B. Schmitt, Q. Skinner, E. Kessler (eds.), The Cambridge history of Renaissance philosophy, Cambridge; New York: Cambridge University Press, s. 485-534.

Článek v časopise:

Bodnár, I. M. (1992). „Anaximander on the Stability of the Earth“. Phronesis 3, s. 336–342.

Citace:

Citace se uvádějí vždy do poznámky pod čarou a mají následující podobu: „Kahn 1960, s. 123.“ (Celý bibliografický údaj se uvádí na konci textu. V poznámkách pod čarou se nepoužívají zkratky „ibid.“ nebo „tamt.“.)

Pro citaci řeckých a latinských textů se používají zkratky, které se uvádějí do závorky za citovanou pasáž; např. pasáže z dialoguSymposion se citují „(Symp. 191d1-e3)“

Zkratky:

1. Zkratky řeckých a latinských textů odpovídají normě OIKOYMENH (pro kontrolu a kvůli vypracování seznamu zkratek uvádějte na konci svého příspěvku seznam zkratek).
2. Psaní řeckých vlastních jmen se řídí podle pravidel stanovených v níže uvedených publikacích; jedná se především o psaní diakritických znamének délky nad některými samohláskami, především nad „a“ (např. Prótagorás, Anaxagorás) a nad „i“ (např. Plótínos)
3. Vzory skloňování řeckých vlastních jmen se řídí genitivem řeckého jména (Sókratés – gen. Sókrata atd.). Vl. ř. jména končící na –ás se skloňují podle vzoru žena ( Hippiás – gen. Hippiy, Anaxagorás – gen. Anaxagory).
4. Názvy Platónových dialogů se uvádějí takto: dialog Parmenidés, gen. dialogu Parmenidés – Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1973 (s výjimkou skloňování vl. jmen na –ás) – Slovník antické kultury, Svoboda, Praha (Sporné případy je nutno řešit dle řeckých slovníků, zejm. Pape)

PRAVIDLA PRO PSANÍ PŘEJATÝCH SLOV

V případě slov přejatých se jedná o již zavedená cizí slova, která jsou součástí českého textu a jsou průběžně skloňována podle odpovídajících českých vzorů. Pro správné skloňování je přitom rozhodující genitiv (logos – gen. logu, mímésis – gen. mímése); při nejasnostech o správné podobě genitivu nebo psaní délek platí totéž pravidlo jako v případě vlastních jmen. Pro přejatá slova nepoužíváme italiku (kurzívu).

PRAVIDLA PRO TRANSKRIBOVÁNÍ Z ŘEČTINY

1. při transkripci z řečtiny se vždy používá italika (kurzíva)
2. základní princip je přepis jednoho řeckého znaku jedním českým (transliterace) bez ohledu na výslovnost v řečtině (např. jako elegchein)
3. při transkripci z řečtiny se netranskribuje délka řeckých samohlásek, s výjimkou samostatných znaků η, ω (např. psyché)
4. těžký přídech (na začátku řeckého slova) se transkribuje jako „h“ – v případě, že je těžký přídech nad (řeckou) samohláskou, píše se „h“ na začátku slova (např. hestia); v případě, že je těžký přídech nad ρ (ró), píše se na druhém místě po „r“ (např. rhétoriké); lehký přídech se netranskribuje (např. Achilleus)
5. zvláštní pravidla:
   • ióta subskriptum se netranskribuje
   • η, ω se transkribují jako „é“, resp. „ó“
   • nepravá dvojhláska ου se transkribuje „ú“
   • σ, ς se transkribují jako „s“
   • ζ se transkribuje jako „z“
   • θ se transkribuje jako „th“
   • ξ se transkribuje jako „x“
   • φ se transkribuje jako „f“
   • χ se transkribuje jako „ch“
   • ψ se transkribuje jako „ps“
   • υ se transkribuje jako „y“

PŘI CITACI LATINSKÝCH PASÁŽÍ NEBO VÝRAZŮ SE VŽDY POUŽÍVÁ KURZÍVA